Strachem z létání trpí až dvacet procent lidí, pomoci mohou speciální kurzy

Pilotem jen jako

„Naše rychlost, při které se odlepíme do vzduchu, bude 140 uzlů, to je přibližně 260 kilometrů za hodinu. Můžete odbrzdit parkovací brzdu, motory běží správně, můžete dát plný výkon,“ udílí mi povely instruktor Robert Skribuckij.
Jsem to já, kdo sedí na místě kapitána a on prvního důstojníka neboli druhého pilota, ale skutečným pilotem je tu pouze on. To ostatní je jenom jako, ačkoli simulátor iPilot v centru Prahy představuje věrnou podobu kokpitu Airbusu A320.
„Sto čtyřicet uzlů,“ hlásí Robert Skribuckij. „Můžete přitáhnout dozadu.“ Na čelním skle mizí obraz ruzyňského letiště a letadlo se začíná zakusovat do mraků. „Právě jste zvedl padesát tři tun hmoty a sto osmdesát pasažérů,“ dozvídám se.
Vypadá to snadně – pilotuje se joystickem jako při hraní počítačové hry a letadlo hlásí každý drobný přehmat, kterého se dopustím, nebo ho ještě lépe samo ihned napraví.
Simulátorem iPilot prošlo od jeho otevření v lednu 2013 přes 7500 lidí. Jsou mezi nimi zájemci toužící po pilotní licenci, letečtí nadšenci i lidé, kteří tím chtějí přemoci svou fobii z létání. Někoho totiž znervózňuje, že nevidí, co se v kokpitu děje, ale takhle si to může aspoň trochu osahat.
„U poloviny takových lidí vyjde najevo, že mají kromě strachu z létání i klaustrofobii, a být zavřený v dlouhé trubce jim nedělá dobře,“ říká Robert Skribuckij. Je mu teprve dvacet let a s letadlem typu Airbus A320 ještě nemohl letět, teoreticky ho má ale zmáknuté perfektně.
Zatím nalétal jako soukromý pilot přes sto hodin na malých letadlech, k tomu pracuje jako letecký dispečer na letišti v Praze-Letňanech. Jeho snem je pilotovat jednou podobné letadlo jako v simulátoru. Jaká k tomu vede cesta, je zároveň odpovědí na otázku, jakým výcvikem piloti procházejí, než na rozdíl ode mě v reálu zvednou do vzduchu desítky tun a stovky pasažérů.
„Začít se dá už ve čtrnácti teorií, ale obvykle se v patnácti přihlásíte do aeroklubu, kterých jsou v Česku desítky, a začnete létat na větroních. To je taková letecká školka. Od šestnácti na nich můžete létat sám, pak začnete s výcvikem soukromého pilota motorového letadla, od sedmnácti už můžete vozit lidi,“ popisuje instruktor a dodává: „Já jsem měl piloťák dřív než řidičák.“ Postupné krůčky podle něj obsahují i řadu zkoušek a psychotestů, na nichž mnozí pohoří.
Dopravní pilot musí mít na každé letadlo, s nímž chce létat, typovou kvalifikaci, nalétat určené hodiny v simulátoru i ve vzduchu pod odborným dozorem. I pilot velkého dopravního letadla se pak zaučuje jako první důstojník pod vedením zkušenějšího kolegy.
Robert Skribuckij právě výcvikem na dopravní letadlo prochází, i když přiznává, že volných míst pro piloty v Evropě v současnosti moc není.
„Musím počítat s tím, že se podívám někam do Asie, Jižní Ameriky nebo Afriky,“ říká a za moje první přistání mě chválí. „Bylo to jemné, trefil jste se na dráhu, což je napoprvé dobré.“
…..
CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE ZDE

Back

Kontaktujte nás na WhatsApp
Poslat přes WhatsApp
Paste your AdWords Remarketing code here
Keine Produkte